Znáte někoho kdo má vzácné onemocnění o kterém se nic neví? O které není takový zájem veřejnosti a hledání léčby je zatím na startovní čáře? Pokud ano klikněte prosím na tento odkaz který je zde . Je tam vše. O co se jedná, kdo to propaguje a co by se dalo udělat pro ostatní. Snažme se společnými silami dosta vzácné nemoce do podvědomí lidí....

Vraždící noční můry

8. srpna 2013 v 20:33 | Eleneora |  Úvahy

Určitě každého někdy napadlo, proč nám tak strašně buší srdce z nočních můr. Je to víc než prosté. Je to kvůli strachu. Někdy to až bolí po rychlém probuzení. Ale napadlo vás někdy, že z těhle snů se také nemusí probudit? Je to právě zapříčinino strachem, který může vyhodit srdce z jeho rytmu. Je to zvláštní. Skoro jako z hororu Noční můra z Elm Street. Člověk, který na noční můry trpí a jednou podlehne, prý upí a hází sebou ze strany na stranu a pak se mu najednou zastaví srdce. Je to zatím tedy pouze teorie, ale já osobně si myslím, že na tom něco bude. Skoro všude se dočítáte, že někdo zenřel na srdeční zástavu ve spánku a tudíž to byla bezbolestná smrt. Ale jak to kdo může vědět? Co když ten člověk neuvěřitelně trpěl než zemřel? Zkoumá se to. Ale kdo může s určitostí potvrdit, že daný člověk zemřel na svůj vlastní sen? Zkoumají se i spánkové apnoe. U malých novorozenců by se to dalo přičíst ještě zatím nesprávně fungujícímu organismu. Ale co případy naprosto zdravých mužů a žen, kteří nevysvětlitelně přes noc zemřeli? Ano já vím, skeptici budou psát, že to mohlo být čímkoli. Špatným metabolismem, genetický defekt a tak dále. Ano někdo k tomu možná má genetické dispozice. Ale co ti ostatní? Opravdu si pro nás chodí Freddy? Nebo je to jen a pouze odezva těla na stresový okamžik, který se stal přes den? Nevím, nedokážu vám odpovědět a myslím, že ještě dlouho nikdo nebude moct odpovědět.

Všem kdo trpí nočními můrami, vezměme plácačky a pořádně ty můry rozmašírujme.

Eleneora


 

Nemoc

7. srpna 2013 v 16:36 | Eleneora |  Básně

Ano vážení a milí přátelé, opět jsem zde. Po dlouhé době, protože už mi konečně jde internet. Tak strašná absťák jsem dlooouho neměla. Proto Vás chci přivítat na svém blogu novou básní, která je velice podobná básni Zdechlina. Snad se bude líbit. Eleneora


Poklidným parkem potichu kráčíš

myšlenky tak tak dohonit stačíš

na tebe mluvím, koukej kam šlapeš

jestli ted neuhneš tak rychle skapeš


Ve škarpě válí se mrtvola prohnilá

plyny a červy odporně otylá

jeden krok stačí a budeš tam taky

tvé tělo pohltí podivné strachy


Běloučké ponravy vlezou ti do plic

pomoc pak nepřijde nebude pro nic

roznesou infekci a hnilobný pach

zbyde jen čekaní a smrtelný strach


Všechny cesty vedou domů...

31. května 2013 v 19:07 | Eleneora |  Mezi kapkami deště

Je velicé těžké napsat to co přijde. Všechny cesty vedou domů. Nastal ten čas, který jednou potká každého. Každé dítě jednou opustí rodné hnízdo. To samé ted čeká mě. Ano v Srpnu nejdéle po Novém roce se budu stěhovat. Cítím se hrozně. Mám pocit, že vrážím mamince kudlu do zad. Ale musí to tak být. Můj bráška je nejskvělejší kluk kterého jsem kdy poznala. A přesto nedokážu žít s autismem. Je pro mě nepochopitelný. Každá jeho reakce, každý jeho posunek mi láme srdce. Vím, že nemyslí zle tyto reakce na cokoli. Ale pocit zoufalství a beznaděje mi připadá nekonečný. Miluji ho a vždycky se budu domů ráda vracet. Vždycky. Ale je načase odejít, urovnat si vše v hlavě. Mít chvilku klid a nabrat sílu abych mamince mohla přispěchat na pomoc. Byt ani práci ještě nemám zařízený. Doufám že s přelomem osmnáctého roku se pracovní nabídky zlepší a že ceny bytů trochu klesnou. Uvažuji i o bytu se spolubydlící. Myslím, že by to nebylo špatné, i když jsem se tomu dlouho bránila. Uvažuji o o stěhování se do Budějc, tam jsou pracovní nabídky přece jen lepší a pár přátel tam mám. Jen je mi velice líto, že opustím rodinu a hlavně nejvíc mi rve srdce to že opustím Veroniku. A Hodně hodně moc mi bude chybět bráška. Vím, že tento výlev srdce vám asi bude připadat nesmyslný nebo dokonce odporný, už jen kvůli tomu, že jsem zde dlouho nebyla a dlouho nic nenapsala. Snad pochopíte z tohoto článku, že moje situace není jednoduchá a je toho na mě poslední dobou strašně moc. Mám nervy na pochodu a mám pocit že se na mě všechno valí. Proto vás prosím, pochopte mě a moc se omlouvám, že jsem na žádném blogu nezanechala svůj komentář. Děkuji. S láskou Eleneora

 


Válčíme, bojujeme, padáme za oběti času....

6. dubna 2013 v 22:27 | Eleneora |  Mezi kapkami deště

Jsme studenti. Studenti dnešní doby. Učíme se, ležíme v učení od rána do noci. A proč to všechno? Urputně se snažíme něčím být. Stát se něčím co by nás v další etapě života naplňovalo uspokojením. Ale co shledáváme? Že je to vše marné. Že at se budeme snažit sebevíc, nikdy to po čem toužíme nedosáhneme. Učíme se a zase se učíme. Někteří z nás to dotáhli tak daleko že v noci už ani nespí, když se snaží vyhrát válku s časem. A mír je v nedohlednu.

V mysli si opakujeme vzorce, rovnice, poučky či povinnou četbu. V kterém roce zemřel E.A.Poe? Jak se počítá binomická věta? Který vzorec použijete na tuto chemickou rovnici? Jakou laboratorní metodou vyšetříte toto? Který mikrob způsobuje tamto?Doba je uspěchaná i my jsme uspěchaní. Nemáme čas na nikoho, nemáme čas na vlastní životy. Životy? Dá se říct životy? Jsme otroci. Otroci toho čemu se říká moderní civilizace. Co z nás bude? V koho dospějeme? Co budeme splňovat a co nás bude naplňovat? Řítíme se ve frontální steči, která buď skončí náhodným vítěstvím nebo naší "smrtí". Frontální. Ano bude to čelní srážka. Dnes již vím co to slovo znamená. Díky Veroniko. Polovinu života se proučíme, druhou polovinu propracujeme. Ale kde je ten zbytek? Co je mezi tím? Rutina. Prachsprostá rutina, která ovládne náš život jednou provždy. A tím prohrajeme celou válku. Čest poraženým. Sláva vítězům.


Smutek a zal

3. března 2013 v 18:15 | Eleneora |  Básně

Prichazim k Tobe, ma draha pani

vecny spolecnik do nepohody

mam sedavy plast a v ocich slzy

na rukou prsteny zasti a zloby


Pretacim v rukach svuj mrzky zivot

kudy ja projdu zbyde jen plac

vse tepati bude jak srdce tlukot

smutkem a depresi tak vse dobre zvaz


Pozves me dal a hlavu mas svesenou

sveris mi vse co mysl tvou tryzni

nebude lip, dusi mas bolavou

po pravde zas jen zbytecne ziznis


Do hlavy ja ti zasadim klam

myslenek svych budes se bat

me jmeno zni totiz zal

tak proto se ptam, pustis me dal??


Soudce

21. února 2013 v 21:28 | Eleneora |  Básně

Je az s podivem co clovek dokaze vymyslet kdyz je nastvany ci znechuceny. Tuto basen, ktera se mi mimoradne libi ( i kdyz nevim na jak dlouho) byla napsana prave v takovem afektu. Je to zhnuseni nad sobeckosti a necitelnost lidi. Tech lidi, kteri si mysli ze jsou nadevsemi. Znechuceni nad lidmi, kteri dokazi vse odsoudit aniz by vedeli, proc se tak stalo. Ano vim, najednou roste ma aktivita, ale neco jsen vam slibila a hodlam to plnit. Proto jako demonstraci vkladam tuto basen. Uvidime jake budou reakce. Jiz jsem ji zverejnila na FB a reakce byly ruzne. Bohum zel nikdo se je neodvazil napsat verejne. Pouze do zprav a jeste velice urazejici. Reakce ve smyslu " podporujes nevery couro" atd. Pokud budete mit podobny nazor, tak prosim o slusnost. Dekuji..

Ty, jenz sedis za stolcem

rozsuzujes skutky druhych

Ty, jenz zves se spravedlivym

ktery odsoudil nejen mou dusi

Jaky jsi byl, nez jsi se stal soudcem?


Ty, ktery jsi nad nami

a nase moc je k tobe kratka

Ty, jenz pohrdave hledis na nase cinny

nezapomen, Tys byl take clovekem

mel jsi sve chyby.


Ta, ktery odsuzujes nevery

a predpovidas nas pad

Ty, ktery trestas

zlo, ktere vedlo k dobru

ptal jsi se nekdy

proc jsme tak ucinili?


My, kteri jsme odsouzeni

do vecnych muk pekel

My, jenz jsme zatraceni

pro svoji lidskost

My, Te jednou srazime dolu....


Vikingové

15. února 2013 v 18:20 | Eleneora |  Zajímavosti

Jsem tu opět a jdu vás otravovat se zajímavostí kterou jsme s maminkou nedavno objevily. Totiž náš pohled na vikingy a jak to bylo ve skutečnosti. Omlouvat se za nepřítomnost raději ani nebudu, mám takový pocit, že jste si zvykli :D Ale velice se omlouvám....

Když řekenete slovo Viking, ihned se vám vybaví charismatický muž s dlouhými blond vlasy a s ostře řezanými rysy a bradkou. Leč možná nemytý a smradlavý, ale celkem sexy. Ovšem není to pravda. S maminkou jsem četly ve vědeckém časopise, že náš pohled na vikingy je velice scestný. Vikingové nebyli nijak zvlášť pohlední. Dokonce prý měli velice vyvinuté nadočnicové oblouky. Ženy vypadali spíše jako muži. Měly zavalitou postavu a krasavice to také nebyly. Byly malé a baculaté. Ovšem pověst, že jsou to nemytí odporní barbaři také není pravda. Je vědecky dokázáno, že vikingové dbali na osobní hygienu a potrpěli si na čistotu. Otrhané šaty z kůží které si představujeme jsou opravdu jen v našich představách. Oblékali se do líbivého oblečení a milovali barvy (nejvíce prý modrou a červenou). Jejich brnění a především helmice, které všude vidíme vyobrazeny s volskými rohy je také mýtus. Vikingové byli stratégové a proto věděli, že kdyby na helmicích měli volské rohy, v boji by jim to překáželo. Stačil jeden zásek mečem o roh a zlomilo by jim to vaz. Brnění bylo kožené a lehké. Ti z vyšších vrstev kované (ale to trvalo delší dobu vyrobit, proto jen občas). Další mýtus je nošení rozcuchaných vlasů. Je ovšem pravda, že nosili dlouhé vlasy spletené do složitých účesů. Muži měli účesy nejsložitější. Bylo to rituální počínání před bojem. Takže..co je pravda a co mýtus??


Co je to....

1. ledna 2013 v 16:04 | Eleneora |  Básně

Tak je po Silvestru a začal další rok. Co to znamená? Konec stávky. Měla jsem už deprese z toho, že nemůžu přidávat články. Takže jsem ráda za to že můžu už konečně něco přidat :D Proto jako první přidávám svoji báseň kterou jsem nedavno objevila uloženou v dokumentech.

Co je to smutek
co je to žal
co je to bolest
co jsou to slzy

Proč choulíš se ve tmě
skrýváš svou tvář
chceš kráčet stíny
cestou smrti

Po stezce která nemá cíl
kde na konci rudá zář
jediné světlo
které osvětluje tvou pouť

Krvavé slzy smutku
stékají po tvých tvářích
kanou na zem jako rudý déšť
a zaplavují vše...
...Trávu, květiny, půdu...i tvé srdce...

Můj velký omyl.

14. prosince 2012 v 15:53 | Eleneora |  Mezi kapkami deště

V předminulém článku jsem psala, že je maminka v pořádku. To jsem ještě nevěděla to co vím dnes. V úterý večer jsem se dozvěděla že maminčin stav je docela vážný. Dozvěděla jsem se to pozdě a přišlo vše najednou. Musela jsem ve středu ráno neprodleně odjet domů. Mám už hodně absencí ale na ty sere bílej tesák, maminka je mi přednější. Bohudíky jsem nemusela odkládat své studium na střední škole na příští rok. Máme skvělého ředitele a ten mi zařídil individuální studijní plán a já nastoupím se svojí třídou příští rok normálně do čtvrťáku. Mamince opravdu není dobře. Ve středu ráno byla u doktorky a přijela pozdě večer. Já ani nevím jak se mám cítit. Maminka byla v pohodě, nic jínebolelo, smála se a žertovala a najednou špatná diagnoza. Já tomu vůbec nerozumím. Nevím co mám dělat. Hlavně ted chci být mamině co největší oporou a musím tu být i pro brášku pro kterého je to neuvěřitelně těžké. Musím tu být pro ně pro oba a abych pravdu řekla, dělám to pro ně ráda. Vždyt oni pro mě také dělali hodně moc. Všichni a nesmím zapomenout halvně na mamky přítele který dělá vše co se dá. Držte mi pěstě pro štěstí a snad to nějak zvládneme.

S pozdravem Eleneora


Smrt I.část

13. prosince 2012 v 19:26 | Eleneora |  Básně

Sukně ušitá ze tmy

plášť zhotoven z kouře

nosí roušku přes ústa

a její jméno zná každý

komu začal vyzvánět zvon

Ona spravedlivá služebná

ukrytá v temnotě

obestřená pláčem a hrůzou

tiše vyčkává....


Kam dál